Chodívali jsme do stejného discobaru. Byla vždycky obklopena houfem mladíků, já naopak sedával sám v koutku a s mučivou touhou jsem ji pozoroval. Přitahovaly mě jeji dlouhé nohy, zvláštní, jakoby znuděný výraz tváře i její líné pohyby dravé šelmy. Ještě nikdy jsem se s někým takovým nesetkal a při pohledu na ni mě napadaly ty nejfantastičtější myšlenky.

Můj šéf je poměrně vyšinutý člověk a když jsem mu před časem nesla do bytu pár dopisů, přesvědčila jsem se o tom na vlastní oči. Byt si zařídil v surrealistickém stylu a podobně se také chová. Nestačila jsem si ještě odložit a už jsme se k sobě tisknuli, zmítala jsem se jako na lopatkách větrného mlýnu, kouřila jej v hlubokém předklonu, abych s ním vzápětí ulehla a on mě bral fest zezadu, postavila se, aby pronikal co nejhlouběji či si nadnášela boky, abych při tom křičela vášní i bolestí současně.