„Víte, řeknu vám to na rovinu, máte štěstí, protože cizincům družstevní byty nepřidělujeme a už vůbec je nevítáme v naší vesnici.“ Pravil na rovinu Petr, předseda družstva a hlavní činitel obce. Naproti jeho tlusté postavě, jenž seděla za velikým dubovým stolem, seděl mladý pár. „To chápu.“ Pravil Dušan, pětadvacetiletý stavební architekt, který si v nedalekém městě našel práci, ale jediné volné družstevní byty, byly právě v této vesnici.

Byli jsme tehdy spolu teprve pár týdnů a moc jsme se nevídali, takže jsem se vážně nemoh dočkat, až spolu vyrazíme ke strejdovi na prázdniny. Těšil jsem se tam každý rok, mají veliký dům a malé hospodářství na kraji malé vesnice, jsou to pohodáři a oproti našim mnohem otevřenější ve všem, co mladý lidi zajímá. I sexu.

Moji rodiče odejeli poprvé na dovolenou sami, bez nás. To je beze mě a mojí o rok starší sestry Brigit. Té je 16 let, je štíhlá, hezká a má dlouhé tmavší blond vlasy. Mně je patnáct a právě jsem ukončil základní školu. Brigit leží na terase na lehátku, opaluje se a právě usnula. Já sedím na židli vedle ní a čtu si časopis o počítačích.

Na tom našem dvoře. Po několikadenním dešti vysvitlo ráno slunko a na statku propukl život. Kohout, sotva vyběhl z kurníku, po nočním odpočinku plný síly , skočil na slepici a hned ráno udělal své první číslo. Nebyl sám. V domě se činil hospodář. Ležel na selce, vesele klátil boky a zapichoval se mezi silná stehna svým tvrdým žezlem , zatím co hospodyně přirážela baculatým zadkem, až postel skřípala.

Krista hned přistoupila ke svému známému oslovi, kdežto Dušan se postavil na stoličku za koněm. Druhý menší cikán přiskočil ke Kristě a ten co Kristu tak rád a často šoustal se postavil za osla vedle nich. Krista si klekla a v jejích rukou spočinul oslí úd, který se zvětšil až dosáhl krásné délky a tloušťky.