„O milencích vám toho moc neřeknu, jsem přece vdaná (ženatý)," tak zní mnohá odpověď na otázku, co slovo milenec znamená a jaké to je, být milenci. Být milenci, to přece v pojetí mnoha lidí neznamená nic jiného než zakázanou a náhodnou lásku, vášnivou a prožívanou tajně v setmělých parcích a vypůjčených bytech. Milostná dobrodružství, která nemívají dlouhého trvání (v případě, že jde o záletníky ženaté) a většinou končí poněkud trapným rozchodem s příchutí hořkosti.
Milenka a manželka bývají často chápány jako dva pojmy odlišné a mnohdy zcela neslučitelné.
Manželka je ochránkyně rodinného krbu, vychovává děti a vaří teplé večeře. Také musí chodit do práce, aby rodina vyžila. V manželském loži se od ní zpravidla už žádné vášně nečekají. Totéž platí samozřejmě o mnoha mužích, kteří plní své „manželské povinnosti" v rámci jiných povinností vyplývajících z údělu manželského, a tak i milování podle toho vypadá. Povinnost je povinnost. Radost si člověk může obstarat jinde. Nese to s sebou ovšem i mnohá rizika, a tak se ti opatrnější snaží znovu najít potěšení v loži manželském, byť již poněkud vychladlém ...
Nové pojetí „sexuální revoluce" totiž už zdaleka neznamená absolutní svobodu a střídání partnerů v honbě za neomšelým sexuálním prožitkem. Na trhu se objevila celá rada příruček, které mají být pro unavené manželské páry návodem, jak získat co nejsilnější a nejdelší orgasmus, jaké pozice jsou nejlepší, kdy a jak je třeba se milovat atd. Učebnicové aplikování nejrúznějších technik však mívá zpravidla účinky zcela opačné a místo uvolněného a spontánního pocitu rozkoše vede ke stresům, napětí, komplexům méněcennosti a pocitům viny. Ke strachu neuspět a zesměšnit se.
Francouzský sexuolog a známý neurolog dr. Yves Moigno se touto problematikou zabývá už řadu let. Je autorem dvou zajímavých publikací, „Nejlepší milenec" a „Nejlepší milenka", které se na francouzském knižním trhu ani neohřály. Zdaleka však nejde o instruktážní příručky, autor se snaží proniknout hlouběji do tajů mužské a ženské sexuality a jejích psychologických aspektů. Zastává názor, že k dosažení rozkoše nepomůže žádná magická formule ani babiččin receptář. Jeho knihy nejsou učebnicemi, jsou jen citlivým návodem jak se nejlépe přiblížit k partnerovi, dosáhnout vzájemného pochopení a harmonie. Nic nepředstírat, být takovými, jací ve skutečnosti jsme. A teprve pak můžeme začít pracovat. Na sobě i na svém vztahu. Jak na to
V hlavách mnohých mužů straší přízrak jakéhosi sexuálního Ramba, který obstojí za všech okolností a je vždy připraven. Přisuzují mužskou přitažlivost především mohutným bicepsům a širokým ramenům, o délce ztopořeného údu nemluvě.
Podle francouzského lékaře však jde spíš o jakýsi mužský komplex. Ženám samotným záleží daleko víc na stupni intimity a hloubce erotického a citového vztahu než na rozměrech pánského přirození. „Mužství je přirozený stav. Stačí se s penisem a varlaty narodit," říká dr. Moigno. Klíč k ženské touze lze hledat především v oblasti citů. Sám se během výzkumů mnohokrát přesvědčil, že i promiskuitní ženy hledají především citový vztah.
Muži by neměli zapomínat, že každá žena chce svého partnera obdivovat, vážit si ho, ale ne proto, že něco předstírá, na někoho si hraje. Obdiv ženy si musí vysloužit svou přirozeností, tím jaký doopravdy je. Vždyť mnohá zklamání a rozčarování jsou právě výsledkem odhalených lží a klamů.
Dr. Moigno zjistil, že i muži mají rádi doteky a laskání jako součást milostné předehry. Ty ženy, které chtějí být dobrými milenkami, by neměly zapomínat, že nejsilnější erotogenní zóny jsou u muže (kromě samotného penisu) slabiny, vnitřní strany stehen, varlata a hýždě. Někteří muži mají rádi i něžné hlazení na zádech. Francouzský sexuolog klade velký důraz na felaci. Není to podle něho jen příjemný dotek, ale i jistý hold, který žena vzdává symbolu mužství — vztyčenému údu. Radí ženám některé jednoduché triky, jak tuto hru zahájit: jemnými doteky pootevřených úst lehce sát mužův žalud, jazykem přejíždět po spodní straně penisu a rukou jemně masturbovat kořen. Důležitá je osobní hygiena partnerů, dr. Moigno doporučuje společnou sprchu. Vzájemné masáže pod tekoucí vodou mohou být příjemným zahájením milostné předehry, která pak pokračuje v posteli. Dobrý milenec si může chvíli hrát s ženiným poštěváčkem lehkými doteky jazyka nahoru a dolů a na závěr jemně vsunout špičku jazyka do vchodu do pochvy.
Při zahájení samotné soulože dr. Moigno nedoporučuje tzv. „misionářskou" polohu (žena leží na zádech, muž na ní, tvářemi k sobě). Doporučuje naopak polohu na boku, muž leží mezi ženinými rozevřenými stehny. Penis tak proniká hlouběji do pochvy a žena může pohyby lépe regulovat. Francouzský sexuolog soudí, že pokud milenci mají potřebu při souloži vzdychat či se jinak zvukově projevovat, nemají se tomu nijak bránit.
Ideální polohu si každý pár musí časem najít sám, nejdůležitější je však citlivý přístup obou partnerů a vzájemná souhra.
V dnešní uspěchané době je úhlavním nepřítelem zdravého sexu stres. Trpí jím ženy i muži a častým důsledkem stresových situací bývá nechuť k souloži. V takových případech doporučuje dr. Moigno sexuální akt odložit, nikdy se k němu nenutit a nenutit ani partnera. Ze všeho nejdříve je potřeba zbavit se stresu a teprve pak se vrátit k normálnímu sexuálnímu životu. Stres má na svědomí nejednu impotenci, ztrátu libida a frigiditu.
„Nejsou impotentní muži, stejně jako nejsou frigidní ženy, pouze ve výjimečných případech, kde se jedná o vážnou fyziologickou poruchu nebo genetickou vadu," uzavírá dr. Moigno svoji úvahu.
