Co dělá katolická církev špatně?
Sexuální výchova, antikoncepce, asistovaná reprodukce a pohled katolické církve
Pohled katolické církve a pohled medicínský se na velkou část bodů sexuality, kontracepce a fertility člověka rozchází. Ačkoliv tento článek byl připravován ženským lékařem z pohledu medicínského, byly jednotlivé aspekty konzultovány se zasvěcenými lidmi z okruhů církevních a také z okruhů propagujících metody plánovaného rodičovství.
KATOLICKÁ CÍRKEV A SEXUALITA
Chceme-li pochopit neslučitelnost některých postojů, musíme se obeznámit alespoň se základními církevními postuláty:
* Sexuální život je určen pouze manželům. Zásadní pro sexuální život v manželství je spojení požadavku věrnosti a požadavku plodnosti. (Zdroj: KKC 2363)
* Smysl manželského sexuálního života je zhmotnit spojení (účel spojivý) a plodit děti (účel plodivý). Člověk nemůže z vlastního popudu tyto dva principy oddělovat. (1)
* Kdy život vzniká, je tajemstvím stvořitele. Nikdy církví oficiálně nebyl vyhlášen „okamžik oduševnění“. Nicméně je za tento okamžik pokládán okamžik početí (tedy splynutí vajíčka a spermie).
* Život je dar a dar se přijímá.(1)
* Plánování plodnosti = využití „přirozených dispozic“. Je-li plodnost periodická, je to součástí řádu.
Z hlediska církevního pohledu tedy nejsou morálně přijatelné:
* Pohlavní styk před církevním sňatkem
* Onanie a masturbace
* Nekostální sexuální praktiky (petting a necking)
* Orální a anální forma pohlavního styku ani v manželství
* Homosexuální pohlavní styk
* Naprostá většina druhů antikoncepce vč. prezervativu a přerušované soulože
* Interrupce
* Jakékoliv metody pomáhající k otěhotnění vč. IVF
Jinými slovy se dá říct, že manželé nesmí vědomě oddělovat pohlavní život a plození dětí. Pokud dojde k pohlavnímu styku, je jen vůlí boha, zda dojde ke vzniku nového života, či nikoliv.
Na druhé straně je nepřijatelné, aby např. u neplodných manželů napomohla k jejich otěhotnění třetí osoba (např. v programu IVF lékař), protože je vůlí boha, že tito manželé nemohou mít přirozenou cestou děti. V obou případech NELZE ODDĚLOVAT ÚČEL POHLAVNÍHO ŽIVOTA SPOJIVÝ A PLODIVÝ.
KATOLICKÁ CÍRKEV A ANTIKONCEPCE
* Církevní pohled na antikoncepci: ANTIKONCEPCE = HŘÍCH
* Život je dar a dar se přijímá. (1)
* Je nepřijatelné používat jakoukoli umělou formu antikoncepce vyjma metody sledování plodných a neplodných dnů.
Užívání antikoncepčních prostředků (vč. prezervativu a přerušované soulože) porušuje velkou část principů výše jmenovaných:
* odmítání přijetí daru života
* oddělení sexuálního života od plození dětí
* jde o zásah třetí osoby (podání antikoncepce lékařem atd.)
* zabránění uhnízdění oplodněného vajíčka je z hlediska církevního potrat
* sexualita před manželstvím je nepřípustná
Zde je diametrální rozdíl mezi pohledem církevním a pohledem medicínským na chvíli, kdy se jedná o otěhotnění a těhotenství.
Katolická církev definuje vznik života jako okamžik početí, tedy splynutí vajíčka a spermie. V tuto chvíli dochází k „oduševnění“. Dojde-li k zániku kdykoliv v následujícím období, pak duše postupuje do nebe. Je tedy z hlediska principu úplně jedno, zda dojde k odumření zygoty nebo ke smrti člověka v 104 letech – v obou případech opouští duše svoji hmotnou schránku.
* Z hlediska medicínského však víme, že oplodněné vajíčko další min. 4 dny putuje vejcovodem a rýhuje se (dělí se), poté teprve následuje proces uhnízdění (nidace) v děloze, který je ukončen cca 13. den po oplodnění.
* Jako těhotenství je označován „vývoj plodu v děloze“, nikoliv putování zygoty vejcovodem.
* Je známo, že i když je lékařsky dohlédnuto na to, aby došlo k pohlavnímu styku při ovulaci, šance na otěhotnění v daném cyklu je pouze cca 20-25%.
* Je známo, že 25 až 40% všech vzniklých těhotenství se potratí, mnohdy v ranném stádiu, aniž by si samotná žena v některých případech stihla všimnout, že těhotná vůbec je.
* Je relativně častým jevem, že může dojít v důsledku poruchy vývoje plodu k vývoji těhotenského váčku bez přítomnosti plodu (afetální plodové vejce) atd.
Jinými slovy z pohledu medicínského zdaleka nelze vkládat rovnítko mezi situaci, kdy dojde k oplodnění vajíčka a záruku, že vznikne nový život v podobě pokračujícího těhotenství.
Mechanismus účinku hormonální a nehormonální antikoncepce
Pro pochopení výhrad církve proti jednotlivým formám antikoncepce je nutno osvětlit princip účinku a způsob zabránění otěhotnění:
A/ hormonální antikoncepce
Hormonální formy antikoncepce blokují díky hormonálním změnám v těle ženy proces uvolnění vajíčka, oplodnění a uhnízdění na několika úrovních zároveň:
blokáda ovulace
pokles sekrece FSH, LH, P
ˇ zrání dominantního folikulu
narušení uhnízdění vajíčka
ˇ proliferace endometria
ˇ receptivita endometria
narušení vzestupu spermií
^ viskozita cervikálního hlenu
narušení pohyblivosti řasinek a svaloviny vejcovodů
Místo působení jednotlivých forem hormonální antikoncepce:
Vajíčko+spermie zygota zárodek
kombin.HA kombin.HA mifepriston*
pohotovostní antikoncepce pohotovostní antikoncepce
IUS, IMPLANON IUS, IMPLANON
hormon. náplast hormon. náplast
*RU 486 (mifepriston) – abortivum v pravém slova smyslu. Zapříčiňuje odumření plodku v děloze ženy. Není antikoncepce.
TYTO VÝŠE UVEDENÉ METODY JSOU Z POHLEDU NÁBOŽENSKÉHO OZNAČOVÁNY ZA METODY ABORTIVNÍ, NAPROSTO NEPŘIJATELNÉ.
B/ nehormonální antikoncepce
Nehormonální formy antikoncepce se snaží o zábranu otěhotnění tím, že zamezí setkání vajíčka a spermie buď v prostoru nebo čase.
Chrání před otěhotněním vytvářením bariér proti spermiím (prostorového či časového oddělení), zamezuje jejich pohybu nebo vytváří nepřátelské prostředí vůči nim.
B1/ Oddělení vajíčka a spermie od sebe PROSTOROVĚ:
* CHEMICKÁ ANTIKONCEPCE
* PREZERVATIV
* PŘERUŠOVANÁ SOULOŽ
* PESAR
* STERILIZACE
TYTO VÝŠE UVEDENÉ METODY JSOU SICE Z POHLEDU KATOLICKÉ VÍRY OZNAČOVÁNY ZA METODY NEABORTIVNÍ, NICMÉNĚ NAPROSTO NEPŘIJATELNÉ.
* NITRODĚLOŽNÍ TĚLÍSKO -u nitroděložního tělíska se podílí více mechanizmů účinku vč. zábrany nidace a je pokládáno za abortivní formu antikoncepce.
TATO METODA JE OPĚT Z POHLEDU NÁBOŽENSKÉHO NAPROSTO NEPŘIJATELNÁ.
B2/ Oddělení vajíčka a spermie od sebe ČASOVĚ:
Metody vycházejí z principu výpočtu či jiného stanovení přepokládané ovulace, tedy určení „plodných a neplodných“ dnů.
* Výpočty podle menstruačního kalendáře (Ogino-Knausova metoda)
* měření bazální teploty
* hlenová metoda (Billingsova metoda)
* změny děložního čípku
* krystalizace slin
* LH testy atd.
* metoda symptotermální (kombinace některých výše uvedených metod)
TYTO METODY JSOU JEDINÉ Z POHLEDU NÁBOŽENSKÉHO AKCEPTOVÁNY, JSOU POUŽÍVÁNY V RÁMCI METODIKY PŘIROZENÉHO PLÁNOVÁNÍ RODIČOVSTVÍ („Plánování plodnosti = využití přirozených dispozic. Je-li plodnost periodická, je to součást řádu.“ (1).
ZÁVĚR KAPITOLY: JE NEPŘIJATELNÉ Z POHLEDU KATOLICKÉ CÍRKVE POUŽÍVAT JAKOUKOLIV UMĚLOU METODU ANTIKONCEPCE VÝJMA METODY SLEDOVÁNÍ PLODNÝCH A NEPLODNÝCH DNŮ.
(zdroj: planovanirodiny.cz)
Sexuální výchova, antikoncepce, asistovaná reprodukce a pohled katolické církve
Pohled katolické církve a pohled medicínský se na velkou část bodů sexuality, kontracepce a fertility člověka rozchází. Ačkoliv tento článek byl připravován ženským lékařem z pohledu medicínského, byly jednotlivé aspekty konzultovány se zasvěcenými lidmi z okruhů církevních a také z okruhů propagujících metody plánovaného rodičovství.
KATOLICKÁ CÍRKEV A SEXUALITA
Chceme-li pochopit neslučitelnost některých postojů, musíme se obeznámit alespoň se základními církevními postuláty:
* Sexuální život je určen pouze manželům. Zásadní pro sexuální život v manželství je spojení požadavku věrnosti a požadavku plodnosti. (Zdroj: KKC 2363)
* Smysl manželského sexuálního života je zhmotnit spojení (účel spojivý) a plodit děti (účel plodivý). Člověk nemůže z vlastního popudu tyto dva principy oddělovat. (1)
* Kdy život vzniká, je tajemstvím stvořitele. Nikdy církví oficiálně nebyl vyhlášen „okamžik oduševnění“. Nicméně je za tento okamžik pokládán okamžik početí (tedy splynutí vajíčka a spermie).
* Život je dar a dar se přijímá.(1)
* Plánování plodnosti = využití „přirozených dispozic“. Je-li plodnost periodická, je to součástí řádu.
Z hlediska církevního pohledu tedy nejsou morálně přijatelné:
* Pohlavní styk před církevním sňatkem
* Onanie a masturbace
* Nekostální sexuální praktiky (petting a necking)
* Orální a anální forma pohlavního styku ani v manželství
* Homosexuální pohlavní styk
* Naprostá většina druhů antikoncepce vč. prezervativu a přerušované soulože
* Interrupce
* Jakékoliv metody pomáhající k otěhotnění vč. IVF
Jinými slovy se dá říct, že manželé nesmí vědomě oddělovat pohlavní život a plození dětí. Pokud dojde k pohlavnímu styku, je jen vůlí boha, zda dojde ke vzniku nového života, či nikoliv.
Na druhé straně je nepřijatelné, aby např. u neplodných manželů napomohla k jejich otěhotnění třetí osoba (např. v programu IVF lékař), protože je vůlí boha, že tito manželé nemohou mít přirozenou cestou děti. V obou případech NELZE ODDĚLOVAT ÚČEL POHLAVNÍHO ŽIVOTA SPOJIVÝ A PLODIVÝ.
KATOLICKÁ CÍRKEV A ANTIKONCEPCE
* Církevní pohled na antikoncepci: ANTIKONCEPCE = HŘÍCH
* Život je dar a dar se přijímá. (1)
* Je nepřijatelné používat jakoukoli umělou formu antikoncepce vyjma metody sledování plodných a neplodných dnů.
Užívání antikoncepčních prostředků (vč. prezervativu a přerušované soulože) porušuje velkou část principů výše jmenovaných:
* odmítání přijetí daru života
* oddělení sexuálního života od plození dětí
* jde o zásah třetí osoby (podání antikoncepce lékařem atd.)
* zabránění uhnízdění oplodněného vajíčka je z hlediska církevního potrat
* sexualita před manželstvím je nepřípustná
Zde je diametrální rozdíl mezi pohledem církevním a pohledem medicínským na chvíli, kdy se jedná o otěhotnění a těhotenství.
Katolická církev definuje vznik života jako okamžik početí, tedy splynutí vajíčka a spermie. V tuto chvíli dochází k „oduševnění“. Dojde-li k zániku kdykoliv v následujícím období, pak duše postupuje do nebe. Je tedy z hlediska principu úplně jedno, zda dojde k odumření zygoty nebo ke smrti člověka v 104 letech – v obou případech opouští duše svoji hmotnou schránku.
* Z hlediska medicínského však víme, že oplodněné vajíčko další min. 4 dny putuje vejcovodem a rýhuje se (dělí se), poté teprve následuje proces uhnízdění (nidace) v děloze, který je ukončen cca 13. den po oplodnění.
* Jako těhotenství je označován „vývoj plodu v děloze“, nikoliv putování zygoty vejcovodem.
* Je známo, že i když je lékařsky dohlédnuto na to, aby došlo k pohlavnímu styku při ovulaci, šance na otěhotnění v daném cyklu je pouze cca 20-25%.
* Je známo, že 25 až 40% všech vzniklých těhotenství se potratí, mnohdy v ranném stádiu, aniž by si samotná žena v některých případech stihla všimnout, že těhotná vůbec je.
* Je relativně častým jevem, že může dojít v důsledku poruchy vývoje plodu k vývoji těhotenského váčku bez přítomnosti plodu (afetální plodové vejce) atd.
Jinými slovy z pohledu medicínského zdaleka nelze vkládat rovnítko mezi situaci, kdy dojde k oplodnění vajíčka a záruku, že vznikne nový život v podobě pokračujícího těhotenství.
Mechanismus účinku hormonální a nehormonální antikoncepce
Pro pochopení výhrad církve proti jednotlivým formám antikoncepce je nutno osvětlit princip účinku a způsob zabránění otěhotnění:
A/ hormonální antikoncepce
Hormonální formy antikoncepce blokují díky hormonálním změnám v těle ženy proces uvolnění vajíčka, oplodnění a uhnízdění na několika úrovních zároveň:
blokáda ovulace
pokles sekrece FSH, LH, P
ˇ zrání dominantního folikulu
narušení uhnízdění vajíčka
ˇ proliferace endometria
ˇ receptivita endometria
narušení vzestupu spermií
^ viskozita cervikálního hlenu
narušení pohyblivosti řasinek a svaloviny vejcovodů
Místo působení jednotlivých forem hormonální antikoncepce:
Vajíčko+spermie zygota zárodek
kombin.HA kombin.HA mifepriston*
pohotovostní antikoncepce pohotovostní antikoncepce
IUS, IMPLANON IUS, IMPLANON
hormon. náplast hormon. náplast
*RU 486 (mifepriston) – abortivum v pravém slova smyslu. Zapříčiňuje odumření plodku v děloze ženy. Není antikoncepce.
TYTO VÝŠE UVEDENÉ METODY JSOU Z POHLEDU NÁBOŽENSKÉHO OZNAČOVÁNY ZA METODY ABORTIVNÍ, NAPROSTO NEPŘIJATELNÉ.
B/ nehormonální antikoncepce
Nehormonální formy antikoncepce se snaží o zábranu otěhotnění tím, že zamezí setkání vajíčka a spermie buď v prostoru nebo čase.
Chrání před otěhotněním vytvářením bariér proti spermiím (prostorového či časového oddělení), zamezuje jejich pohybu nebo vytváří nepřátelské prostředí vůči nim.
B1/ Oddělení vajíčka a spermie od sebe PROSTOROVĚ:
* CHEMICKÁ ANTIKONCEPCE
* PREZERVATIV
* PŘERUŠOVANÁ SOULOŽ
* PESAR
* STERILIZACE
TYTO VÝŠE UVEDENÉ METODY JSOU SICE Z POHLEDU KATOLICKÉ VÍRY OZNAČOVÁNY ZA METODY NEABORTIVNÍ, NICMÉNĚ NAPROSTO NEPŘIJATELNÉ.
* NITRODĚLOŽNÍ TĚLÍSKO -u nitroděložního tělíska se podílí více mechanizmů účinku vč. zábrany nidace a je pokládáno za abortivní formu antikoncepce.
TATO METODA JE OPĚT Z POHLEDU NÁBOŽENSKÉHO NAPROSTO NEPŘIJATELNÁ.
B2/ Oddělení vajíčka a spermie od sebe ČASOVĚ:
Metody vycházejí z principu výpočtu či jiného stanovení přepokládané ovulace, tedy určení „plodných a neplodných“ dnů.
* Výpočty podle menstruačního kalendáře (Ogino-Knausova metoda)
* měření bazální teploty
* hlenová metoda (Billingsova metoda)
* změny děložního čípku
* krystalizace slin
* LH testy atd.
* metoda symptotermální (kombinace některých výše uvedených metod)
TYTO METODY JSOU JEDINÉ Z POHLEDU NÁBOŽENSKÉHO AKCEPTOVÁNY, JSOU POUŽÍVÁNY V RÁMCI METODIKY PŘIROZENÉHO PLÁNOVÁNÍ RODIČOVSTVÍ („Plánování plodnosti = využití přirozených dispozic. Je-li plodnost periodická, je to součást řádu.“ (1).
ZÁVĚR KAPITOLY: JE NEPŘIJATELNÉ Z POHLEDU KATOLICKÉ CÍRKVE POUŽÍVAT JAKOUKOLIV UMĚLOU METODU ANTIKONCEPCE VÝJMA METODY SLEDOVÁNÍ PLODNÝCH A NEPLODNÝCH DNŮ.
(zdroj: planovanirodiny.cz)
Tags:
